Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho prosím :)
Autorem článku je náš známý a klient Pavel Žďárský, kterému tímto děkujeme za jeho cenný příspěvek.
Po získání doktorátu v roce 1895 se dozvěděl o otevření École biblique O. S. D. v Jeruzalémě. Od arcibiskupa Theodora Kohna si vyprosil malé stipendium a odcestoval, s cílem proniknout v autentickém prostředí do samotných základů křesťanství. Od roku 1897 ve studiu pokračoval mezi jezuity na Université St. Joseph v Bejrútu. Pobyt v Orientu mu umožnila pomoc buditele a politika F. L. Riegera, sekretáře České akademie věd a umění v Praze prof. R. Dvořáka a vídeňského orientalisty prof. D. H. Müllera.
Pro Musila začalo období výzkumných výprav korunovaných významnými objevy. Stal se spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů. Přivážel stovky okopírovaných starověkých nápisů, náčrtků, fotografií, ale i množství biblistických, archeologických, topografických, etnografických, folkloristických a botanických poznatků. Na druhou stranu také podlomené zdraví – malárii a spoustu šrámů z opakovaných, životu nebezpečných loupežných přepadení arabskými kočovníky.
Už v roce 1898 učinil svůj nejvýznamnější objev. Jako první Evropan navštívil v poušti vědecké veřejnosti dosud zcela neznámý letohrádek Amra s unikátní freskovou výzdobou s figurálními motivy. Záhy však byl vyrušen hlídkující skupinou nepřátelských jezdců, dal se na ústup a brzy došlo mezi znesvářenými kmeny k otevřenému boji. Cesta k pouštnímu zámku byla načas uzavřena. Po návratu do Evropy byl označen za lháře a podvodníka. Islám podle všeobecného poznání zakazoval figurální zobrazování a v tehdy dostupné literatuře nebyla o podobné výzdobě žádná zmínka. Musil byl první, kdo začal zažitý názor o islámském výtvarném umění bořit. Trvalo však dva roky, než se mu podařilo přivézt do Vídně důkazy.
V roce 1912 se vypravil na území dnešní Sýrie a Iráku jako průvodce prince Sixta de Bourbon-Parma, bratra arcivévodkyně a příští císařovny Zity. Musil tak pronikl k vídeňskému dvoru, kde získal nemalý vliv na arcivévodu Karla i jeho manželku Zitu. Důvěra dvora mu přinesla novou, politickou roli. Na počátku války, v letech 1914–1915, odcestoval na Východ jako císařský dvorní rada. Cílem výpravy bylo sjednotit znesvářené arabské kmeny a pohnout je k podpoře nenáviděné osmanské vlády v boji proti Dohodě. Podobný úkol měla i mise v roce 1917. Byla to jeho poslední, osmá cesta na Blízký východ.
Musilovo srdce bylo přes sympatie ke Karlovi a Zitě vždy české. Řadě krajanů pomohl v obtížné válečné době, stál i za amnestií císaře, která zachránila život „velezrádcům“ Kramářovi a Rašínovi.
V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Klíčovou roli sehrál při založení Orientálního ústavu v Praze, které podpořil prezident T. G. Masaryk. A byl to rovněž Masaryk, který přiměl Musila, aby své celoživotní dílo, šestidílné Oriental Explorations and Studies, vydal kvůli propagaci Československa anglicky v USA, za podpory mecenáše Charlese R. Cranea. Musilovy poznatky zůstávají dodnes pro badatele nenahraditelným zdrojem informací. Jeho vědecký záběr byl obrovský a stejně rozsáhlé je i zanechané dílo. Napsal na 70 knih a přes 1200 odborných i populárních článků.
Alois Musil byl český vědec, který získal mezinárodní věhlas. V roce 1911 se stal čestným členem Dánské královské zeměpisné společnosti. Americká zeměpisná společnost mu v roce 1928 udělila zlatou medaili Charlese P. Dalyho a Musilovo jméno bylo bronzovými písmeny zapsáno v čestné síni. Po komunistickém převratu byl však zesnulý kněz postupně vymazán z paměti národa. Světově uznávaný cestovatel se stal cizincem ve vlastní zemi…
