Viktoriiny vodopády v koloniálním stylu

Píše se listopad 2017 a v Zimbabwe dochází k převratu. Dosluhující prezident Mugabe je armádou zadržen, jeho choť odlétá do exilu a vojáci přebírají moc. No není to ideální okamžik k návštěvě této země? Jsem dost šílený a vyrážím vstříc dobrodružství k nejznámějším africkým vodopádům do Zimbawe a dále k nejchráněnější fauně černého kontinentu v Botswaně. Úvod zní poněkud dramaticky, že? Mnoho přátel se při této zmínce zasmálo a domnívalo se, že s výletem žertuji, ale opak je pravdou a já dobře vím, že o bezpečnost se bát nemusím.

Na svou cestu vyrážím z Prahy do Vídně, kde čeká můj první letecký spoj s Ethiopian Airlines. Docela se na let těším, protože jsem na adresu etiopských aerolinek slyšel samou chválu a jejich letka se pyšní velkým zastoupením letounů Boeing 787 Dreamliner. Cesta do Addis Abeby trvá bezmála 6 hodin a následný spoj k Viktoriiným vodopádům dalších pět. I s přestupem se jednalo o relativně delší cestu, nicméně komfort, kterého se mi na palubě dostalo vše vykompenzoval. Sedačky byly čisté a pohodlné, nohy jsem si výsostně natáhl (měřím 180cm) a jídlo bylo také kvalitní. Spontánně jsem si vyžádal vegetariánské jídlo a palubní personál mi vyšel bez mrknutí oka vstříc. Stejně dobrý servis jsem zažil i při zpáteční cestě z Afriky, a proto mohu Ethiopian Airlines jedině doporučit.

Připoutejte se, přistáváme! Landing v Zimbabwe byl hladký a mezinárodní letiště Victoria Falls mile překvapí mnohé cestovatele – prostory jsou vyleštěné, že by se i z podlah dalo jíst, vyřízení víz trvá sotva minutu a k venkovnímu parkovišti to není ani 100 metrů. Tohle byste od chudé země s 95% nezaměstnaností nečekali, že?

Navzdory všem předsudkům a mediální masáži jsou Viktoriiny vodopády turistickou oázou uprostřed stagnující země a na přijíždějící hosty čeká nejen úžasná příroda, ale také zázemí luxusních hotelů. Já volím The Victoria Falls Hotel, kde přespávám dvě noci a pobyt si užívám jako britský lord. Celý hotel se nese v koloniálním duchu od architektury až po servis. Na stěně visí velké portréty významných osobností, které zde byly ubytovány včetně samotné královny Alžběty, dřevěný dekor z masivu dodává na hřejivosti atmosféry. Nejvíc mi však v paměti utkvělo atrium hotelu, kde již od vchodu prohlédnete skrze několik portálů až k majestátným Viktoriiným vodopádům. Ten pohled se běžným aparátem těžko fotí, ale až tu budete osobně a uvidíte jej na vlastní oči, vzpomenete si na má slova. Restaurace, bazén a pokoje ani nemusím komentovat – podle fotek sami poznáte, že vše je poplatné svému jménu a úrovni. Personál, jak je v Africe zvykem, je velmi usměvavý a pozorný. Každá konverzace začíná otázkou „How are you sir?“, kdy se očekává, že skutečně odpovíte a tutéž slušnost oplatíte zpět.

Ještě tentýž den po příjezdu se vydávám k nedalekému břehu řeky Zambezi, kde účastníky plavby vítá kulturní seskupení tří domorodců a mladé slečny bujarým tancem a zpěvem. A jsou neskuteční! Od nalodění po vyplutí uplynulo snad 30 minut a oni pokračují v kuse s obrovským úsměvem na tváři jako by byli nadopovaní. Všichni na lodi jsme se musíme smát, ale je to milý a opravdový zážitek. Na dvouhodinové plavbě si vychutnávám místní pivo Zambezi a romantické pohledy na zapadající slunce vytvářející krásné odlesky na hladině řeky i v očích všudypřítomných hrochů. Večer se vracím na hotel, kde mne čeká další taneční vystoupení tentokrát v podání kmene Zulu. Následná večeře zahrnuje pochoutky ze všech koutů světa včetně takových specialit jako steak z antilopy kudu nebo krokodýlí maso. Troufli byste si? Já masu neholduji, a přesto jsem ono šedě zbarvené maso antilopy ochutnal. Přiznám se, že mě nenadchlo, ale ostatní stolující se ho nemohli nabažit. Ostatně, když jsem svou zkušenost o několik dní později sděluji domorodci v Botswaně, s výskokem ze židle křičí: „Cože?! Tobě nechutnalo kudu?!“. Budete-li tedy v Africe, dejte si antilopu a řekněte mi, jak vám chutnala. Kolem desáté večer se nakládám do obrovské „staromódní“ vany a cítím, že jsem zažil skvělý den !

Následující den mě čekají vodopády a návštěva tradiční vesnice kmene Ndebele. Hned dopoledne se vydávám na cestu k samotným vodopádům, které jsou asi 5 minut jízdy autem nebo 15 minut chůze. Upřímně, vody tam nebylo moc, konkrétně 2%, ale i přesto to v člověku zanechá dobrou vzpomínku a některé pohledy nenechají žádného fotografa klidného. Představa kompletních 100 % vody je ohromující. Pro zájemce se navíc nabízí vyhlídkový let helikoptérou, vykoupání v tzv. Devil´s Pool a nebo bungee jumping z mostu spojujícího Zimbabwe a Zambii. Pokud chcete poznat Viktoriiny vodopády v celé své kráse, přileťte mezi květnem a zářím – vody je požehnaně a okolní příroda je zelená.

Kdo chce zažít místní kulturu na vlastní kůži, ať se vydá do tradiční vesnice kmene Ndebele, který tvoří zhruba 14% populace země. Vesnice se nachází pouhých 30 minut jízdy autem od hotelu a náš průvodce z ní sám pochází. Díky tomu jsem se mohl setkat s jeho rodinou a poznat Zimbabwany z první ruky. Jednotlivé „chatky“ byly sice prosté, co se týče konstrukce a vybavení, nicméně byly velmi čisté a člověk měl pocit, že lidé zde nežijí špatný život. Okolní pole jsou bohatá na plodiny, zejména kukuřici, vesničané chovají slepice a pár krav, ve společnosti je akceptována polygamie a místního šamana byste na ulici určitě nepoznali. Pryč jsou ty časy, kdy nosil slámu kolem pasu, protože dnes už dá přednost šusťákovce značky Nike. Měl jsem to štěstí a šaman mi vysvětlil způsob, jakým se propojuje s dušemi předků a jak léčí nemoci svých bližních. Stačí být tím vyvoleným, mít pár speciálních dřívek a plnou zeď sušených bylinek. Šaman byl upřímný a při odpovědích na mé všetečné otázky přiznal, že jsou nemoci, které předkové nevyléčí a dává přednost konvenční medicíně. Pokud byste i tak měli zájem o konzultaci svých zdravotních potíží, šaman se s duchy rád spojí, aby vám našel odpověď. Závěr prohlídky je zakončen posezením u silných kořenů centrálního stromu, kde průvodce vypráví o historii kmene Ndebele a jeho strastiplném putování z Jihoafrické republiky do útočiště v Zimbabwe.

Vracím se zpět na hotel po kvalitní asfaltce lemované bohatou oranžovou půdou a zeleným horizontem stromů, které rychle nasály vodu z počínající dešťové sezóny. Mám zhruba 90 minut, abych se připravil na výjezd do přilehlého hotelu Victoria Falls Safari Lodge. Ačkoliv se i on řadí mezi ty luxusní, svým konceptem se mému stávajícímu ubytování zcela vymyká. Dobu kolonialismu nechal dávno za sebou a vše sází na autentickou africkou atmosféru a bezkonkurenční výhled na okolní buš. Můžete se zde v poklidu posadit u bazénu a za zvuku hejn ptáků si vychutnat pohled na pasoucí se divokou zvěř nebo úžasný západ slunce. Zní to jako klišé, ale je to opravdu magické a člověku se nechce pryč. Takový pohled jsem ještě nikde jinde ve světě nezažil.

Po pečlivé prohlídce hotelu a diskuzi s managementem se přemisťuji do sousední oblíbené restaurace Boma, kde je hodování formou bohatého bufetu doprovázeno kulturním programem. Při vstupu vás oblečenou do tradičního přehozu, na stůl dostanete výrazně kvašené tradiční pivo (jen pro silné povahy), tvář vám zmalují africkými ornamenty, zabubnujete si s místní kapelou a na závěr vám přijde ke stolu zazpívat místní „boy-bandovka“, aby vám poděkovala za návštěvu. Pro českou povahu to může být až příliš živé, ale atmosféra vás vtáhne a rychle pochopíte, že pro Afričany je pospolitost skutečně důležitá.

Za dva dny jsem toho u vodopádů zažil dost a svým způsobem jsem okusil to nejzajímavější, co nabízí. Samozřejmě si můžete pobyt prodloužit, abyste stihli navštívit i místní pivovar nebo si vyzkoušeli kempování v tzv. „úkrytu“ zatímco kolem vás pobíhá nic netušící zvěř. Ono už jen to rozmazlování v The Victoria Falls Hotel se těžko opouští. Pro mě je to ale konec první etapy, protože se další den vydávám do Botswany. Tam budu hostem sítě luxusních kempů Ker&Downey a zažiju safari na tři způsoby. O tom však až v dalším díle našeho blogu.

Na závěr také patří velký dík našim partnerům a přátelům v TRAVEL ADVANCE, kterým vděčíme za možnost této krásné cesty.