Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho prosím :)
Minulý týden jste společně s námi mohli sdílet naše první sblížení s jižním Marokem, když jsme Vám popsali prostředí a pohostinnost našeho rijádu Le Perroquet Bleu a provedli jsme Vás příběhem prvního dne naší cesty.
Na sklonku onoho dne jsme se vydali pěšky zpět do rijádu, přičemž jsme to vzali přes náměstí Džámaa El Fna, kde již nastal čas hodů a veselí, neboť jak káže ramadán, se západem slunce padají i omezení tohoto islámského svátku. Ostatně již v průběhu soumraku pocítíte adrenalin, který koluje místním v žilách. Nadšením přidávají na plyn motorek, s vidinou jídla a odpočinku rychle uzavírají kšefty a všichni umělci a restauratéři si začínají brousit zuby na pořádné tržby. Je až k neuvěření, že ta odpolední intenzita, kterou jsme na náměstí prožívali, očividně nebyla na svém vrcholu. Náměstí zahalil kouř pouličních stánků, které vaří všelijaké místní speciality od beraních hlav přes skopové na švestkách až po typický marocký zelený čaj s mátou. Čím je tak specifický, že o něm pořád mluvím? Pro lepší pochopení přikládám fotografii zpoza stánku.
Na druhý den odpoledne jsme měli v plánu poznat jižní část Marrákeše a méně známou fotogalerii nedaleko centra města. Za pouhých 25 minut jsme došli z východní části města do jižních čtvrtí. Oblast je mimo jiné vyhledávána mnoha hotelovými řetězci, které zde otvírají pobočky v podobě rijádů. Naleznete zde ale také námi nabízené rijády Slitine a Les Borj de la Kasbah. Ulice jsou užší a náš celkový dojem z nich byl čistší a barevnější. Tomu napomáhají četné street artové malby, které zpestřují růžové stěny Marrákeše. Pro naše objektivy nastaly hody. Naší první zastávkou toho dne byl Palác Bahia, který nedávno prošel rekonstrukcí a dnes svou krásu opět pyšně vystavuje na odiv. Člověk od vchodu prochází jako Angelika alejí pomerančovníků následovanou soustavou dvorů s vlastními zahrádkami a komnatami. Celý palác je zdoben množstvím mozaik, vyřezávaných bran a mistrovsky opracovanými klenbami. Závěrečnou částí paláce jsou opět zahrady plné datlovníků, stromů s granátovými jablky, nespočtem barevných květin a vodními kanály, které slouží jako zavlažovací systém i osvěžující designový prvek.
Měli jsme v úmyslu navštívit rovněž vzdálenější palác Badia, ale ten byl kvůli běžícímu festivalu komedie uzavřen. Rozhodli jsme se proto vydat na dlouhou cestu od jižních bran Marrákeše k fotogalerii nacházející se severně od centra města poblíž marrákešského muzea. Ta není tak obvyklým cílem turistů, ale o to útulnější atmosféra v ní panuje. Galerie byla zřízena v tradičním rodinném domku s vnitřním atriem a k vidění jsou především historické fotografie z celého Maroka, které Vám připomenou, jak moc se Maroko postupem doby změnilo. Chcete-li, můžete si kopie některých z nich zakoupit ve větších rozměrech a použít je jako obrazy ve svém bytě. Krásnou třešničkou na prohlídce muzea byla střešní terasa, z níž se před Vámi rozprostírá celé město včetně známé siluety Atlasu na pozadí. Spolu se západem slunce to byla skutečně skvostná podívaná, a proto jsme na nějakou chvíli v dobrém slova smyslu „vytuhli“.
Třetí den jsme nasedli na "tuk-tuk", který nás letem světem dovezl do vzdálených zahrad Menára, pořídili jsme nemalý počet selfíček a následně vyrazili směrem do čtvrti Hivernage. Ta je symbolem moderní Marrákeše a domovem většiny luxusních hotelů. I proto zde naleznete značky jako Four Seasons, západní turisty a marockou smetánku. Nechybí špičkové nákupní centrum Menara Mall obklopené luxusními kavárnami a cukrárnami. 
Ačkoliv se to nezdá, projít pěšky výše zmíněné oblasti nějaký čas zabralo, o to více jsme se těšili na závěr, který jsme vyhradili jídlu. To je naší vášní, a proto jsme se vydali do restaurace La Perle du Sud na rozlehlé střešní terase nad náměstím Džámaa El Fna. Co Vám budeme povídat, marocká kuchyně je prostě boží a množství chutí, které jsme okusili, bylo omamné. Křehké skopové na švestkách a mandlích, kuskus se zeleninou, domácí chléb, marocký čerstvý salát a na závěr opět sladký marocký čaj s mátou. Prožitek z jídla byl mimo jiné umocněn výhledem na věž mešity Kutúbija, která se blízko nás pnula nad panoramatem města. Lahodná tečka našeho brouzdání Marrákéší byla o to zajímavější, že byl poslední den ramadánu. Konec ramadánu se v různých islámských zemích slaví v různé dny, neboť určujícím faktorem je jistá fáze měsíce a ta je až do poslední chvíle pro většinu obyvatelstva v každé islámské zemi velkou neznámou. Až krátce před půlnocí jsme se dozvěděli, že zítra bude po ramadánu i v Maroku, čímž pro místní propukají třídenní oslavy jeho konce, v turistově životě jsou to však zavřené obchody a památky. My jsme už ale měli připraven záložní plán - gurmánský zážitek, který patřil k tomu nejlepšímu, co nás na cestě potkalo. O něm a našem marockém finále bude třetí a poslední část tohoto deníku.
- Články z našich cest i ze zákulisí
- Přednostní nabídky a akce
- Můžete se kdykoliv odhlásit
