Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho prosím :)
Let do katarské Dohy trval jen půlhodinku. Přistáli jsme na novém a rozlehlém letišti země, která se na mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 chystá ve všech ohledech. Cestou k pasové kontrole jeden z našich turistů neodolal a natočil pár záběrů novotou vonícího interiéru a než jsme si vystáli dlouhou frontu, náš „kameraman“ byl v rukou zákona. Bez pasu následoval orgán, aby pak sám čekal uprostřed obrovské haly na lavici na finální ortel.
Než úředník ověřil totožnost našeho podezřelého pasažéra, stačil náš hrdina smazat vše, co natočil, neboť správně tušil, že přesně to bude úředníka zajímat následně. To se opravdu stalo, načež úředník volal přes celou halu na muže v civilu, který dění v hale sledoval, zda bylo natáčení provedeno videokamerou či mobilem. V tu chvíli jsem se už smál a vše komentoval, že náš hrdinný kameraman je z nejhoršího venku. „Jak to?“, ptali se ostatní. „No protože má hodně starý model mobilu, který nemá ani funkci fotoaparátu.“ Mezitím civilista z kamerového dispečinku instruoval úředníka ke kontrole mobilu, což náš pasažér s radostí učinil. Policista nevěřil vlastním očím, že ještě vidí mobil z minulého století a marně pátral po funkci fotoaparátu. Teď byl na koni „kameraman“, který úředníkovi nabízel foto nefunkčním mobilem, což on roztrpčeně odmítl, načež oba zmizeli záhadně z dohledu. Očekávali jsem, že se náš hříšník díky frontám zdrží, ale místo toho se náhle vynořil přímo u kufrů s širokým úsměvem a zároveň se pochlubil, že byl odveden do kanceláře, která ho i přednostně odbavila. Ve veselé náladě jsme usedli do džípů, abychom v Kataru absolvovali poslední tři dny programu, které vylepšilo i počasí.
Teploměr se konečně umoudřil a usadil se po několika horkých dnech konečně na 30 stupních. To umožnilo hned po příletu příjemnou procházku historickým centrem, kterou jsme zahájili návštěvou Islámského kulturního střediska, kde opravdu mysleli na všechno. Každý z nás totiž obdržel příručku o islámu v češtině! Nás ale jako magnet více přitahovala velkolepá budova Muzea islámského umění světoznámého architekta I.M.Peie, jenž navrhl skleněnou pyramidu v Louvru a také budovu Šanghajské banky. Emír Kataru zjevně nešetřil a do muzea nakoupil na 800 exponátů ze všech koutů islámského světa. Snažil se, aby to byly samozřejmě ty nejdražší, nám se ale stejně nejvíc líbila samotná stavba muzea, která je šikovně umístěna na břehu Perského zálivu s novou Dohou v pozadí. Budovu lemují velké zahrady, fontány a také přístav tradičních i velkých moderních lodí. Návštěvníci každopádně získávají krásný dojem, ať se dívají na muzeum zvenku či pozorují město a záliv přes obrovské prosklené stěny zevnitř. S tím, jak padal na Dohu soumrak, jsme z hotelového balkónu začali sledovat ohromující panorama světélkujících súků, mešit a minaretů. Bylo zřejmé, že z původně nezajímavého města se vyloupla atraktivní metropole.
Další den byl ve znamení lokalit, které se v Kataru obvykle nenavštěvují jako např. Umm Salal Muhammad s historickými věžemi či Al-Džasásíja se skalními prehistorickými reliéfy.Ty jsou tak dobře utajeny, že by byly skvělým tipem pro hledače "kešek". Hlavním cílem tohoto dne byla ale pevnost Zubara - kdysi součást významného obchodního střediska, kvůli čemuž byla zařazena na seznam UNESCO. Malé středověké městečko jsme minuli i během návratu do Dohy, jenže mělo překvapivě moderní vysoké hradby. Ukázalo se, že se jedná o akademii a byty osobní ochranky mladého katarského emíra Tamima Al-Tháního.
Atraktivní a neobvyklé novostavby přibývají po celém Kataru neuvěřitelným tempem. Na okrajích Dohy rostou obrovské stadiony, sportovní zařízení, hotely, restaurace, zábavní centra a parky, to vše jako součást mohutných příprav na mistrovství světa ve fotbale v roce 2022, jak již bylo výše zmíněno. Tato motivace prospěla také starému městu, které díky revitalizaci obléká krásný a atraktivní kabát. Mnoho omšelých domů se jako Popelka změnilo v krásné boutique hotýlky, na nichž si dali architekti opravdu záležet a vytvořili atraktivní kombinace moderního a tradičního designu. Staré a nové se prolíná i do názvu Katara, což je bývalý název pro současný Katar. Dnes je tak pojmenováno velmi moderní kulturní městečko uprostřed Dohy, v němž své místo našla opera, divadlo, umělecké školy, svazy, dvě mešity, zábavní centrum, restaurace, park, a to vše v sousedství krásné písečné bílé pláže, což z Katary učinilo oblíbené místo pro víkendové dýchánky místního obyvatelstva.
Běžní Katařané si díky bohatým zásobám plynu žijí na první pohled blahobytně. Stejně rychle jako se rozšiřuje infrastruktura, tak přibývá luxusních rezidenčních čtvrtí. Jednou z nich je Perlový ostrov, který vznikl jako odpověď na konkurenční dubajskou výzvu v podobě Palmového ostrova. Rovněž Perlový ostrov v Kataru je vytvořen uměle uprostřed moře. Zdobí jej výškové budovy, vily, jachetní přístav, prodejny luxusních značek typu Ferrari, Rolls Royce atp. Celá jeho plocha je rozdělena do dvou částí Marsa Arabia -Viva Bahríja a menší okrsek Porto Arabia, každá z těchto čtvrtí má přitom svůj architektonický styl včetně např. andaluského. Centrální nábřeží Dohy pak lemují unikátní mrakodrapy, které tvoří atraktivní panorama Dohy na pohlednicích.
Součástí image Zálivu jsou mj. arabští plnokrevníci. V Doze je k vidění jezdecký klub, kde 400 koní budou mít brzy k dispozici plně klimatizované stáje a cvičné arény. Dosud plnokrevníci trénovali na cvičných dráhách venku brzy po ránu, dokud teploty nevyšplhaly nad 25 stupňů. Koníky jsme si mohli zblízka prohlédnout a pohladit. Shodli jsme se, že mezi všemi jednoznačně vynikal šampión jménem Marwan. Dalším oblíbeným mazlíčkem stejně jako v ostatních zemích Zálivu je lovecký sokol. Pro sokoly je dokonce vyčleněna celá jedna část tradičního súku, v němž nechybí specializovaná klinika. Sousední súk Al Waqif už je ale o mnoho větší. Přestože duch staré katarské tradiční architektury je zjevný, tržiště ohromuje především stylem a moderními vymoženostmi jako jsou evropské či tradiční restaurace, klimatizace, vkusné a promyšlené osvětlení či lákavé kavárničky.Ve starých uličkách s malými obchůdky se zbožím všeho druhu panuje romantická atmosféra hodná Bagdádu tisíce a jedné noci. Súk ozářený stovkami luceren kypí energií. Potkáváme mladé muže a ženy z Evropy, místní omladinu, od stolů s vodními dýmkami se line smích a vůně kávy či lahodných jídel, oči registrují číšníky s ledovými nápoji. Dominantou súku je kopie úžasného minaretu z irácké Sammary z dob abbásovského chalifátu, což jen dokládá, že kvalitní historická díla jsou i po dlouhých staletích zdrojem obdivu a inspirace.
V takové krásné atmosféře jsme se s Katarem a okruhem loučili, já se sice těšil domů za svou rodinou, ale zároveň bych si moc přál ukázat tato méně známá místa dalším fanouškům cestování.
